V pondělí 6.6. jsme se ve 4 ráno sešli na vlakovém nádraží v Suchdole nad Odrou a rozespalí nastoupili do vlaku LEO Express, který nás měl pohodlně převézt do Prahy. No vlastně je to jinak - ve 3:56 jsem se vzbudil, a s hrůzou zjistil že mi budík na telefonu sice zvoní, ale bez jediného zvuku, takže jsem se chaoticky kompletoval po bytě a do toho komunikoval s Markétou, která byla i se všemi ostatními na nádraží a nechápala kde jsem. Tohle se mi za 15 let učitelování ještě nestalo. Hlavně že jsem jim všem říkal - "domluvte se s někým že si vzájemně zavoláte 3:30 jestli jste vzhůru, MY TO TAK S KÁMOŠI DĚLÁME DYCKY"; "Ne že zaspíte, dacani" atp. No nic, skočil jsem do auta, do kterého jsem jakýmsi vnuknutím den předtím natankoval plnou (no šlo spíš o vnuknutí že benzín už nikdy levnější nebude), a vyrazil směr Olomouc. Nebýt toho, že ten vlak zajíždí do Přerova, mohl bych takhle cestovat až do Prahy, jelikož ta potvora jede 160 km/h (moje taky, ale nejsem hovado abych to testoval v běžném provozu).
V Olomoci jsem byl včas, dokonce tak včas že jsem ještě stihl přeparkovat na 3x levnější parking Českých drah, oproti hotelovému parkovišti, které se nabízelo jako první. Nastoupil jsem do vlaku a vyslechl si pár uštěpačných žákovských poznámek, bylo mi to ale jedno bo je mohli jen šeptat - ve vlaku byl ještě noční režim. Zbytek cesty už ubíhal klidně, nepočítám-li dobrovolnou degustaci cvrččích chipsů, špinavé záchody bez toaletního papíru a neuspokojitelné objedávky jídla (pokud jsem to dobře pochopil, vysvětlením všech nedostatků bylo, že "jedeme z Košic", což mě vedlo k domněnce že na východě Slovenska došlo asi k nějaké humanitární katastrofě).
V Praze jsme dali na chvíli rozchod na dokoupení jídla a uschování zavazadel a po hodině jsme zase nastoupili do vlaku, tentokrát rychlíku ČD jedoucího do Bohušovic. Vzhledem k deváté hodině ranní jsme byli jediní cestující, což některé méně zkušené jedince vedlo k závěru, že je obecně lepší se přepravovat pomocí klasických rychlíků než rychlovlaků, bo "máte celé kupé sami pro sebe" (cestou zpátky rychle pochopili svůj omyl).
Z Bohušovic nad Ohří, ve kterých původně končily vlakové transporty terezínských vězňů, jsme vyrazili na 4 km pochod do Malé pevnosti Terezín, kde jsme měli od 11:00 zamluveného průvodce. Byl to starší pán, výklad ale zvládnul perfektně - byl nahlas, mluvil poutavě, a se zájmem reagoval na případné dotazy žáků. Celá prohlídka díky tomu proběhla neuvěřitelně rychle, proto jsme ještě zašli na krátký dokument "Město darované" do bývalého kina SS, a zájemci pak ještě do Muzea s výstavou výtvarného umění Památníku Terezín a s expozicí o nástupu, průběhu i konci nacistického režimu.
Následoval rozchod v centru Terezína (bývalého židovského ghetta), poté zase přesun na vlak a návrat do Prahy. Tam jsme se z nádraží přemístili na Václavské náměstí, dali krátký rozchod na nákupy, a poté přes Staroměstské náměstí a Karlův most na Pražský hrad, s minimalistickým historickým výkladem. Vstup do starodávného sídla králů se samozřejmě neobešel bez nesmyslné bezpečnostní prohlídky, která nás docela slušně zdržela. Pověřený policista byl ale veselá kopa, takže nám to jakžtakž vykompenzoval pár vtipy. Po průchodu hradem jsme zamířili ke kapucínskému klášteru na Loretánské náměstí, a po chvíli hledání vstupních dveří, a poté někoho, kdo by nám je otevřel, jsme se úspěšně ubytovali.
Veškerá únava žáků, některými dost okatě dávaná najevo celou cestu na ubytko, najednou spadla, a z námi okupovaných 4 pokojů se začínal ozývat poměrně silný hluk, nejspíš ne zcela ideální na klášterní poměry, proto následovalo učitelské tišení a domlouvání. Zhruba o půlnoci konečně všichni spali a tak jsem si během preventivního dozoru jako třešinku na dortu dal do kupy celé účetnictví akce - aneb když se ti do něčeho nechce, udělej to hned jako první.
Ráno jsme zjistili že dost luchá, takže si žáci pospali až do 9 hodin (asi jsme je fakt utahali) a poté jsme se v 10 přesunuli do centra Prahy, kde následoval vytoužený rozchod na nákupy a degustaci (dle žákovské fotodokumentace tam někdo dokonce baštil chobotnici). V 18:30 jsme se srazili "pod vocasem" a 19:28 vyrazili z hlaváku domů. Všichni vypadali spokojeně, já měl zas radost že to všechno klaplo. Nějakým zázrakem jsem nakonec ani nezapomněl vystoupit v Olomouci, kde jsem s úlevou zjistil že ta pokuta za zaspání/parkovací poplatek není až tak velká.
