9.6. jsme s 9.A vyrazili do přírody a na exkurzi do Flascharova dolu. Sešli jsme se už v 7 ráno a vlakem se přemístili do Oder. Po rychlém nákupu obžerstvení jsme prošli městem a vystoupali ke kapli pod skalními sklepy, spočli a všechno snědli (alespoň já teda určitě). Poté jsme podél Stodolního potoka došli k neznačené stezce, po které jsme vyšplhali až pod vrchol Ondřejovky. Přitom jsme zjistili že neznačená stezka může znamenat neudržovanou, zarostlou, blátivou, neschůdnou, kančími výtrusy lemovanou rýhu v jinak naprosto neprostupné džungli, no kdo by to čekal, zatracení politici. Vzhledem k tomu že se učitel zakecal, jsme minuli žádanou odbočku k Veselské rozhledně a skončili zbytečně brzy na asfaltu, ale naštěstí nic nejelo, tak to bylo jedno. Pod rozhlednou jsme zase odpočívali, aktivnější jedinci si šli omrknout i výhled, když už jsme na ten kopec lezli. Jelikož jsme měli ještě dost času, učitel vymyslel že si to obejdeme zadem přes Veselí, takže jsme minuli pár baráků a stádo místních pávů, zahnuli do polí a šli po stezce kterou viděli jen tvůrci mapy.cz a možná nějaká srnka. Vzhledem k tomu, že prodírání se vegetací nebylo v plánu, měli jsme toho času najednou nějak málo, což učitel vyřešil tím že zahnul do nejbližšího lesa, jelikož mu jeho mužská intuice radila že tudy to bude zkratka. Poté co celý zablácený, ověšený klíšťaty a pronásledovaný výkřiky žáků věstícími blížící se vzpouru, konečně zapnul službu polohy ("to přece nepotřebuju, v mapách se vyznám"!) aby zjistil že jsme fšici upe blbě. Takže zase zpátky z lesa na pole a na nejbližší pěšinu, která se z něj jakoby zázrakem vynořila a rozlila na tváři vůdce výpravy spokojený výraz, jakoby to celé probíhalo podle plánu. K Flascharovu dolu jsme nakonec dorazili včas (aneb deset minut po), přítomní průvodci to ale naštěstí vzali s úsměvem, nejspíš z lítosti nad naším zjevem a směrem, ze kterého jsme se vynořili. Nafasovali jsme přilby a krátký, nicméně zajímavý, výklad k historii dolu, a už jsme fárali dovnitř. Prohlídka probíhala svižně, pro některé se stala dokonce dost adrenalinovým zážitkem poté, co se dozvěděli o všech druzích pavouků kteří zde žijí, případně ve chvíli kdy měli vylézt po 18 m žebříku (naštěstí přerušeného 4 platformami, takže tak úplně neviděli, co dělají, dokud nebylo po všem). Poděkovali jsme a rozloučili se, následoval sestup naučnou stezkou zpátky do Oder a návrat domů. Žákům se exkurze líbila, kdosi tam dokonce kacířsky prohlásil že to bylo ještě lepší než Terezín, takže jestli jste ve Flascharově dole ještě nebyli, silně doporučujeme, nudit se nebudete.